Tak tohle tady ještě nebylo! Bylo to hodně, opravdu hodně zajímavé. Pan Sassmann měl přednášku o hledání předků a sestavování rodokmenů. Nejen že nám vyprávěl o svých předcích a tím jsme mohli nahlédnout do soukromí jeho praprapra... předků, včetně oddacích listů, vysvědčení a jiných rodových dokumentů, ale hlavně o tom, kde a jak se hledá ve státních archivech, kronikách a matričních knihách včetně internetových odkazů. Také hovořil o historii známých rodů z Malšic a z přilehlých obcí. Velmi zajímavé bylo vyprávění o testech DNA jeho a jeho příbuzných, které on odesílá do Ameriky a tak se dostává k předkům po celém světě, které kontaktuje.(Toto jsem shrnula jen do jedné věty, protože to zde nelze vše podrobně popisovat. Vezměte si, že si vytřete vatičkou ústa, dáte do zkumavky, odešlete na adresu v USA a za 14 dní Vám začnou chodit informace, kde všude na světě máte stopu svého DNA.)
Pane Sassmane, lidé odcházeli nadšení! Moc Vám děkujeme za krásnou a zajímavou přednášku. Samozřejmě i za fotografie Svatořečení Anežky Přemyslovny před 30 lety v Římě.

***********

Lidé spíše své tělo pozorují, než aby mu naslouchali...

              ************

Cestovatelská beseda ing. Pavla Kašpara s promítáním přilákala do galerie spoustu lidí. Tentokrát nás ing. Pavel Kašpar provedl Etiopií. Účastníci besedy se dozvěděli spoustu zajímavostí z historie země, která je kolébkou lidstva. Děkujeme za zajímavé vyprávění, krásné fotografie a videa. Cestovatelské besedy jsou u nás velmi oblíbené a hojně navštěvované. Jako vždy ing. Pavel Kašpar měl besedu moc pěkně připravenou. Děkujeme a těšíme se někdy příště.

***********

Od nepaměti jsou velmi populárními tvory a nemálo lidí je obdivuje pro jejich krásu a tajemnost.  O sovách se traduje také mnoho různých pověr. Pro mnohé národy jsou symbolem moudrosti, pro jiné zase hlouposti. Většina z nás je přesvědčena, že ve dne nevidí. Od mládí se také všichni učíme, že sovy houkají. Mnohé z toho není pravda.  Tak tohle jsme tady ještě neměli. Byl to jistě zážitek pro všechny přítomné, ale hlavně pro děti. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí ze života těchto ptáků. Děti si mohly sovy pohladit a prohlédnout zblízka jak vypadají když letí. Protože manželé Kolomazníkovi nám předvedli v galerii i to, jak sovy létají. Bylo krásně vidět i slyšet "šustění" křídel těchto nádherných ptáků.  Závěr patřil opět dětem, které odpovídaly na kvízové otázky. Bylo vidět, že dávaly pozor, protože všechny odpovědi byly správné. Odměnou jim byly barevné fotografie těchto úžasných ptáků, které jim pan Kolomazník za odměnu rozdával. Byl to opravdu pro všechny zajímavý podvečer. Děkujeme za pěkné a poučné vyprávění i zážitek. Rádi vás někdy v budoucnu v Malšicích opět přivítáme s další neméně zajímavou přednáškou. Mnohem v íce fotografií ve fotogalerii. 

                                                                                                                                 *********** 

Toto Listování herce Lukáše Hejlíka, které proběhlo 4.9.2019, bylo dle soudu návštěvníků to nejlepší, co se zde v galerii dosud ze všech Listování odehrálo. Měla jsem trochu obavu z malé návštěvnosti vzhledem ke krásnému počasí i termínu, ale opak byl pravdou. Nestačili jsme přidávat židle, protože takto naplněnou galerii jsme už dlouho nezaznamenali. Lidé se dobře bavili a během představení hodně nasmáli. Protagonisté krásně a vtipně vložili do scénáře vsuvku, která se týkala Malšic a Pivovaru Obora, který herci navštívili ještě před představením. Lukáši moc děkujeme za krásné Listování plné humoru a těšíme se na další.      

************

17.6.2019 se v Galerii městyse Malšice uskutečnilo slavnostní pasování prvňáčků malšické ZŠ na čtenáře. V letošním školním roce 2018/2019 máme dvě třídy prvňáčků. První skupina přišla v 9.30 a za přítomnosti rodičů, ale i několika prarodičů proběhl samotný akt pasování. Královna Knihomolka I. měla pro ně připraveny Pasovací dekrety, knížku pro prvňáčky s věnováním (bohužel, letos naposled) a malou sladkost. Děti předvedly krátké hudební pásmo za doprovodu kytary paní učitelky Hany Dolejší. Poté děti četly. Všechny musely prokázat krátkým úryvkem z knihy, že znají už všechna písmenka a že opravdu umí číst. Následně jedno po druhém přicházely ke královně, u které složily slavnostní slib. Tentýž slavnostní rituál proběhl asi o hodinku později s druhou skupinou prvňáčků. Jejich třídní učitelka Šárka Peterková s nimi taktéž připravila hezké hudební pásmo a doprovodila je k tomu na klávesy.

Všem přítomným patří velké poděkování. Jak dětem, tak jejich kantorkám, ale i rodičům, kteří je přišli podpořit, neboť některé děti měly velkou trému protože netušily, co je v galerii čeká. A my se v knihovně už těšíme na naše nové malé čtenáře, na které tady čeká spousta krásných knížek.

Více fotografií na webových stránkách knihovny a videa na Facebooku knihovny Malšice.

www.knihovnamalsice.eu

                                                                                                                                                 **********

Jako tradičně každým rokem to byly děti ze třetí třídy naší ZŠ.  Ale protože v letošním roce máme 2 třetí třídy, dětí bylo v knihovně jako smetí. Ráda bych touto cestou poděkovala všem, kteří se na úspěšné noci v knihovně letos podíleli. Díky moc za všechno.

Tak jsem si po roce opět pálila prsty. Letos to bylo 23 Pamětních listů. Každé dítě dostalo jmenovitě svůj.

Ale pěkně od začátku…

Sraz byl v 17.00 hodin. Po příchodu do knihovny si děti rozebraly matrace a domlouvaly se mezi sebou, kdo bude vedle koho spát. Písemný souhlas s focením dětí jsem od rodičů měla také. Program zahájila bojová hra po Malšicích za dozoru učitelek, paní Lenky Kubrové  a Heleny Trojáčkové.  Po té jsme šli na místní hřiště proti knihovně, kde se opět děti pohybově vyřádily. Počasí se na víkend konečně umoudřilo a tak jsme mohli strávit odpoledne venku. Pak přijel na hřiště pan Křížovský z Obory, který přivezl dětem několik holubů ze svého velkého chovu a vyprávěl o tom, co vše takový chov potřebuje a trpělivě odpovídal na jejich zvídavé otázky. Mezitím se už v krbu rozhořel oheň a děti si s chutí opekly špekáčky. Vždyť po sportovním odpoledni jim značně vyhládlo. Následně se děti přesunuly z hřiště do knihovny, kde netrpělivě očekávaly večerní program, který byl pro ně připraven. Jako první dorazil do knihovny pohádkový dědeček, který neúnavně provázel děti svým vyprávěním celý večer až do nočních hodin. Další pohádkovou postavou byl Jiřík, který celý večer bloudil pohádkami a hledal živou vodu. Pohádky se pořádně zamotaly a tak je děti pomáhaly rozmotat a Jiříkovi napovídaly, kde živou vodu hledat. Během tohoto hledání nečekaně vtrhly do knihovny dvě čarodějnice s perníkovou chaloupkou na vozíku. No, z perníkové chaloupky toho moc nezbylo. Tu děti stačily bleskovou rychlostí oloupat a spořádat. Také si vyzkoušely, jak se na lopatě sedí. Další, kdo pomáhal  hledat živou vodu byl vodník. A jak jsem již zmínila, pohádky byly pořádně zamotané a tak se tam připletl i myšák Mickey. Jako poslední, kdo se pokusil hledat živou vodu pomocí kouzelných lektvarů byla  lesní víla. Ty nejodvážnější děti si různými pokusy zkoušely, zda se jim podaří živou vodu najít. Děti byly z těchto pokusů nadšené. Voda ve sklenicích se úžasnými kouzly měnila jednu chvíli na žlutou, červenou, zelenou, modrou a zase růžovou, ale stále to nebylo ono. I Jiřík pomáhal kouzlit s lektvary a tomu se to nakonec podařilo za velkého nadšení a potlesku dětí. Maminky mohu ubezpečit, že děti hladem a žízní v žádném případě netrpěly. Díky Vám, měly celý večer, ale i noc plnou dobrot. Jak sladkých, slaných, ale i ovoce. Vše přišlo dětem k chuti. Všem maminkám, co dětem přinesly dobroty, samozřejmě děkujeme. A jak to v pohádkách bývá, o půlnoci se zjevila Bílá paní. Byla tak éterická, že se mi jí nepodařilo vyfotit. Jak se objevila, tak také zmizela. Dětem po ní zbylo jen pohlazení na dobrou noc a klidně spaly celou noc až do rána, jen občas někdo breptal ze spaní. Vždyť to bylo za ten den zážitků! Po ranní hygieně čekal na děti opět bohatě prostřený stůl. Přišel k chuti navíc i chléb s máslem, šunkou, rajčetem a teplý čaj. Po snídani si děti pomalu sbalily věci a čekaly na rodiče. Na cestu dostaly od knihovny na památku Pamětní list a něco málo sladkostí.

Poděkování : Vedení obce Malšice, Základní škole v Malšicích, Lence Kubrové, Kristýně Kubrové,  Heleně Trojáčkové, Jiřímu Trojáčkovi, Petru Michalcovi,  Blance Palečkové, Veronice Rafajové,  Anežce Dolejší a Janu Křížovskému.

Fotografie najdete na Facebooku knihovny Malšice a ve fotogalerii.

***********

Hlavním cílem expedice byl National Park Grand Canyon. Prožili jsme devatenáctidenní putování na raftech po kultovní řece Colorado. Jiří Topič nás provedl krajem šerifa a Marshala Tombstonu, Wyatta Erpa a stejně tak slavného, Doca Hollidae, krajem pistolníků z divokého západu. Ale i neméně legendárních indiánů kmene Hopiů, Navahů (Kód Navajo – 2. světová válka v Tichomoří) a pochopitelně Apačů.

Mgr.Jiří Topič ze Slap je učitelem gymnázia v Pacově a ve volném čase se věnuje cestování. Neměli jsme vůbec tušení, že takový člověk žije ve vedlejší vesnici. Moc pěkná cestovatelská beseda. Při jeho vyprávění by byl slyšet spadnout špendlík, jaké bylo hrobové ticho. Tolik adrenalinu v jedné besedě. Se zatajeným dechem jsme všichni sledovali video pana Topiče a záběry z jeho kamery umístěné na helmě, když se topil. Jak vyprávěl, že polykal andělíčky, ale žádné světlo na konci tunelu neviděl, ani krátký, bleskový sestřih jeho života...nic takového. Jediná myšlenka byla A TEĎ TADY ZŮSTANU!  Kamarádi ho ale v poslední chvíli vytáhli na raft a zachránili. Zajímavé bylo vyprávění o celé plavbě raftem po Grand Canyonu. Byla to nádhera. Úchvatné fotografie a videa. A to vyprávění!!!! Představte si, že sjíždíte obrovskou řeku se 17- ti neznámými lidmi, se kterými se seznámíte na letišti před odletem. A musíte si všichni tzv. sednout, protože jiná možnost není. Tady při sjíždění na raftech v "chráněné rezervaci" a po večerním vylodění na břehu, bohatém každodením večerním rautu, který si tam vařili na ohništi  a vezli jídlo a pití na 19 dní sebou, noci bohaté na pařby, nesměli ráno po sobě nechat na břehu ani kousíček papíru, zbytek jídla, zrnko popela z ohniště po kterém nesměla být také ani známka, ani to, že 18 chlapů potřebuje také na toaletu. Vše po sobě museli ráno uklidit, sbalit a vozit sebou, včetně každý den naplněného WC. Celých 19 dní! Po celou dobu je sledovali hlídky buď policistů nebo indiánů a kontrolovali je i z vrtulníků. Ale takto se tam musí chovat každý návštěvník. V případě porušení zákona následuje tučná pokuta. Pan Jiří Topič nám slíbil v budoucnu další, neméně zajímavou besedu a tak mu přejeme hodně štěstí na jeho dalších adrenalínových cestách, na které se chystá. Za všechny přítomné mohu říci, že to byl opravdu zážitek a těšíme se  na další setkání.

                      - více ve fotogalerii

**********

Strhující přednáška astronoma a astrofotografa Petra Horálka o mořádných nebeských úkazech, které by měl každý pozemšťan aspoň jednou zažít, než zemře. Jak pozorovat (a nepřijít) o nebeské úkazy století? Proč se vyplatí cestovat i půlku světa kvůli prchlivému okamžiku při pohledu do nebe? A hlavně - jaké vzácné úkazy nás teprve čekají? O tom všem velice poutavě přednášel hvězdář Petr Horálek, který byl u nás v knihovně už podruhé a jsem přesvědčena, že ne naposled. Dovede vás svým úžasně poutavým vyprávěním chvílemi vtáhnout do děje o kterém vypráví. Když vyprávěl o zatmění slunce, tak si všichni přítomní jistě vybavili jak to tenkrát vnímali. Opět dokázel, že to je zapálený človíček pro vědu a vesmír je pro něho krásný celoživotní koníček a troufám si říct, že se hvězdářem snad i narodil. Petře, díky moc a těšíme se v budoucnu na další setkání u nás v knihovně.

**********

Monika a Jirka říkají, že besedy v malšické knihovně jsou pro ně srdeční záležitostí. Proto se k nám do knihovny vrací již po několikáté. Tentokráte vás zavedou až na daleký Nový Zéland, kam se vydali s malými dětmi a samozřejmě na kolech. 1.ledna 2016 přistál 11ti měsíční Péťa a tříletá Bára spolu s rodiči v Christchurch, aby ve vozíku za tatínkem dojeli až na nejsevernější bod Nového Zélandu Cape Reinga. Náročnou pouť ukončili po třech měsících a 4010 km v Aucklandu. Zavedou vás tradičně na mnoho krásných míst a seznámí vás úžasnými "Kiwíky", jak si obyvatelé této ostrovní země říkají. Pokud se náhodou bojíte vycestovat tak daleko s malými dětmi, pak je tato beseda především pro vás :-). 

Jejich knihu Nový Zéland sakra na těžko už máme v knihovně. Ostatně jejich všechny knihy o cestování.  Již nyní se těšíme na další zajímavé setkání s nimi i nádherné fotografie - viz. fotogalerie

********** 

Doppler, hlavní hrdina knihy, spadne v lese z kola a začne přemýšlet o svém životě, který mu připadá moc "pilný".  Svou hlubokou osobní kriziřeší tím, že opustí ženu a děti a přestěhuje se do lesa.

Společnost mu dělá losí mládě, jehož matku zastřelil kvůli masu. Jeho pobyt v lese narušují další postavy, které Dopplerovi brání v přechodu z aktivity do pasivity.

Všechno je tak norské a Doppler už nechce být pilný!

**********

Už na základní škole říkal spolužákům, že jednou přejede na kole celou Afriku. Ten sen se stal skutečností. Šestadvacetiletý Tadeáš Šíma z Prachatic

se vydal na sólovou expedici přes Afriku a přejel celý kontinent od severu až na jih. Před dvěma lety vyjel na kole z Prachatic s cílem došlapat do Kapského Města

v Jihoafrické republice.  Ovšem jeho cesta skončila už v Maroku, kde ho parta zlodějů připravila o kolo. Vloni však vyrazil znovu,

tentokrát z marockého města Tangier a do Kapského Města tentokrát dorazil.

Během sedmi měsíců ujel na kole necelých 13 000 kilometrů a navštívil 15 států černého kontinentu.

                                                   **********